Česká ekonomika dlouho nacházela svoji konkurenční výhodu v kvalifikované a relativně levné pracovní síle a flexibilních dodavatelích. Její postavení je ale nyní podle Kamila Košťála z Key2Business ohroženo nástupem digitální éry. Pokud firmy, veřejné instituce a společnost jako taková budou nadále ignorovat digitalizaci, přijde Česko o masovou výrobu a živit jej budou pouze "drobty", míní expert na digitální transformaci výroby a firemních procesů Košťál.
Česko podle Kamila Košťála z Key2Business patří mezi země, kde polovina pracovní síly může být v blízké budoucnosti nahrazena softwarem, automaty či roboty, což ji staví do světla ohrožených ekonomik. Obrovský deficit podle něj máme v podpoře malých a středních firem, v nichž alespoň na Západě vzniká nejvíce přidané hodnoty.
Peníze z dotačních výzev jsou čerpány nesmyslně a neefektivně, míní Košťál s tím, že větší dopad by měla podpora vzniku digitálních hubů, které by propojily vzdělávací, výzkumnou a firemní sféru. Inspiraci bychom měli hledat například v Německu.
“Nemáme a nevychováváme dostatek lidí, kteří mají potenciál vytvářet a rozvíjet digitální ekonomiku. Místo podnikatelů vysoké školy chrlí zaměstnance pro korporace,” míní. Prioritou státu by tak podle něj měla být reforma fungování a financování vysokých škol.
V průměru pětina malých a středních firem podnikajících v Evropské unii je připravena na digitální ekonomiku. Tvrdí to studie poradenské společnosti PwC. Jak si z vaší zkušenosti v této statistice stojí české firmy stejné velikosti?
Tato studie hovoří o průměru. Příprava na digitalizaci je ovšem v Evropě vícerychlostní. Země jako Dánsko, Německo nebo Pobaltské republiky jsou na tom násobně lépe, tam jsou na digitální ekonomiku připraveny asi dvě pětiny podniků. V zemích střední a východní Evropy je to zhruba desetina.
České společnosti tak mají do průměru ještě daleko…
Ano, ty osvícené, které už zahájily přípravy na digitální ekonomiku, se zabývají digitalizací jako takovou nebo v jejich čele stojí technologičtí nadšenci mající zkušenosti s programováním či dokonce se studiem kybernetiky a automatických systémů.
Čím je tento dvourychlostní vývoj způsoben? Chybí tuzemským firmám prostředky, informace nebo možnosti?
Důvodů je hned několik, počínaje nedostatečným povědomím o nabízených možnostech. Většina majitelů malých a středních podniků (MSP) jsou lidé, kteří velmi dobře rozumí svému oboru podnikání a digitalizace jejich byznysu pro ně není prioritou. Zaměřují se na bližší, operativní cíle, řeší problémy od získávání zakázek, přes organizaci výroby a nemají tolik prostoru pro řešení těch strategických otázek. Třetím důvodem je pak nedostatek financí.
Mistři mnoha řemesel
Dodavatelé technologií nicméně proklamují, že mají dostupná řešení, která nutně nemusí významně zatížit podnikové rozpočty…
Pořízení technologií je otázkou klidně několika milionů korun a firmy mají dilema, zda za tuto částku koupit softwarové řešení, které by firmu přiblížilo digitální éře, nebo koupit výrobní zařízení. V naprosté většině případů dá podnik přednost druhé variantě. Dalším důvodem je, že ve velkých firmách mají na každou oblast řešení problému nějakého zodpovědného odborníka – specialistu na SW, automatizaci, robotizaci, technologii výroby. Malé a střední podniky tento „luxus“ nemají, většinou všechny tyto sféry řeší majitel sám.
Co z toho plyne?
Odborníci na automatizaci jsou schopni domluvit se s dodavateli technologií, kteří ale nemluví řečí srozumitelnou podnikatelům. Majitele firem totiž většinou nezajímá technologie jako taková, ale to, jak jim řešení umožní být úspěšnější v jejich podnikání. Kolik díky němu ušetří a jak jim zjednoduší firemní procesy.
Dodavatelé se většinou specializují na konkrétní technologie, ať už je to z pohledu infrastruktury, senzorů, dat, nebo jiných informačních systémů a nesnaží se moc porozumět internímu prostředí firem a jejich potřebám. Snaží se prodat. Nedívají se na tu firmu z nadhledu. Na většině konferencí a veletrhů se sice prezentují příklady dobré praxe, ale z prostředí velkých nadnárodních firem. Majitelé či ředitelé firem menších velikostí pak mohou mít pocit, že digitalizace a automatizace je pro ně něco nedostižného.
Dovolím si jednu vaši dřívější citaci: „Kde není jasný cíl a jasná cesta, nemají změny smysl. Znamená to, že MSP nemají jasnou strategii digitalizace, tak raději nedigitalizují vůbec? Bojí se změn nebo je snad dělají nesystematicky?
Víte, ony digitalizovat neumí ani ty velké podniky. Tentýž evropský průzkum, který jste citovala v úvodu, hovoří o tom, že jen polovina velkých evropských firem je připravena na digitální éru. V Česku je to méně. Ty, které si umí investice zdůvodnit, stanovit jejich návratnost a vydefinovat si potřeby a přínosy technologií, mají zpravidla zahraniční matku.
Pak jsou v Česku firmy, které sice tvrdí, že mají strategii digitalizace, ale masivně investují do technologií, aniž by věděly, jak jim to konkrétní řešení zvýší jejich konkurenceschopnost, jednoduše tak činí, protože se to má.
Digitální puzzle
Malé a střední firmy nemají žádnou motivaci tak činit?
MSP v naprosté většině případů (až 90 %) nesledují budoucí vyšší cíl digitalizace. Nákupem technologií řeší nějaký konkrétní problém, který je dnes brzdí. Nemohou například sehnat dostatek lidí na další směnu, nebo řeší nedostatečnou výrobní kapacitu, tak začínají sbírat data o výrobě a hledat cesty k jejímu zefektivnění. Všechny cesty nicméně vedou k digitalizaci, jen některé jsou klikatější.
MSP mají velký limit v lidských kapacitách, v odbornosti a zejména v kapitálu. Nemohou učinit nákladné změny, postupují krok za krokem. Nakonec se k digitalizaci dostanou, ale nebude to hned a nebude to tak hladká a systematická změna.
Co dělat pro to, aby byl proces digitální transformace firem systematičtější?
Jakékoli dílčí kroky, ať už je to nákup stroje, technologie nebo softwaru, by neměly řešit jen dnešní potřebu ale i tu budoucí. Investiční horizont by měl v tomto případě být alespoň pět let dopředu. Takže když dnes firma do výroby pořizuje například nový manipulátor, musí být přesvědčena o tom, že zařízení umožní toky dat do/z informačního systému, což umožní firmě sběr dat a optimalizaci celého procesu. Firma proto může hledat a nakupovat řešení per partes (po částech – pozn. red.), ale měla by být přesvědčena o tom, že tato zařízení budou schopna spolupracovat s budoucími řešeními.
Inovační centra: živé buňky změny
Který z oborů ekonomiky si v otázce digitalizace stojí nejlépe? Zdá se, že dobře našlápnuto v tomto směru mají podniky s napojením na automobilový průmysl…
To bych rozhodně netvrdil. V Česku je kolem 900 firem z oboru automotive a maximálně pět procent z nich je – co se týče digitalizace a automatizace výroby – takzvaně na špici. I přímí dodavatelé automobilek na úrovni Tier 1 zaostávají, co teprve jejich subdodavatelé.
Znám v oboru firmy, které mají klidně 200 zaměstnanců a objednávky jim stále chodí e-mailem v Excelu, v němž také sledují stav zásob, materiálu i rozpracované výroby. Úroveň digitalizace není o oboru jako takovém, ale o kapitálové síle firem, o tom, jak moc je podnik vystaven tlaku nové, digitální ekonomiky, požadavkům svých zákazníků, i to, zda jde o firmu z regionu nebo metropole.
Logicky se digitálně zdatnější firmy koncentrují kolem velkých měst…
Ano, hlavním důvodem je přítomnost nejen vysokých škol a kvalifikované pracovní síly, ale také inovačního ekosystému v podobě technologických center, hubů, klastrů, kde se podnikatelé mohou scházet a vzájemně se inspirovat, je zde také řada institucí podporujících začínající firmy.
Máme v Česku z pohledu digitalizace dostatečně rozvinutý tento podnikatelský ekosystém, o němž hovoříte?
V Česku máme asi desítku inovačních center, z nichž nejúspěšnější je Jihomoravské inovační centrum s asi 16letou historií. Když to srovnáme například s Německem, kde už sedm desetiletí funguje Fraunhoferův institut a před čtyřmi lety v zemi vznikly tři desítky digi hubů, které financuje spolková vláda, máme v tomto směru v Česku co dohánět. Německá centra zaměstnávají desetitisíce vysokoškolských pedagogů i výzkumníků a firmy, které chtějí řešit nějaký inovační projekt, mohou jejich kapacit využít zdarma.
Zdroj: https://www.peak.cz/kamil-kostal-k2b-pokud-firmy-nepujdou-do-digitalizace-doplati-na-to/20496/